Cestovatelská anketa pobočky ČIS

V měsících neustále prodlužovaných karanténních opatření přišla dr. Lenka Matušíková se zajímavým nápadem – když už nemůže pobočka vycestovat do zahraničí na pravidelnou odbornou exkurzi a nemůže se dokonce ani sejít, mohli bychom uspořádat alespoň anketu o zájezdech, které se podařilo uskutečnit v letech 1993 až 2019. Jejich seznam laskavě poskytl pečlivý dr. Karel Müller, jeden z mála pobočkových cestovatelů, který se zúčastnil opravdu všech.

Po nesmělých krůčcích v 90. letech se z pobočky ČVTS při Národním archivu, pozdější ČIS), vyvinula seriózní a renomovaná cestovní kancelář v čele s cílevědomou a znalostí cizích jazyků obdařenou Lenkou, jíž zvláště ve frankofonním a vlašském prostředí obětavě sekundovaly Alenka, Lucka, Evička a další. Exkurze trvaly od sedmi do deseti dnů, najezdili jsme na nich desítky tisíc kilometrů, navštívili stovky úžasných míst, kam se normální turista nepodívá, a zažili bezpočet veselých i drastických příhod. Mnozí účastníci nás již bohužel opustili, ale ti z nás, kteří si vedou pečlivé záznamy o archivních i najetých kilometrech, zajímavých setkáních a úchvatných výhledech, by se snad už měli chopit pera a vytvořit něco jako cestovatelskou kroniku pobočky. Myslím, že takových skupin jako ta naše na této planetě moc není, archiváři spíš preferují individuální nebo rodinnou turistiku. Stal se z nás díky Lence evropský fenomén, přičemž nejde jen o poznání cizích krajů a archivů či knihoven, ale stále více také o milá setkání přátel, mezi nimiž panuje vzájemný respekt a úcta k jejich znalostem a práci. 

Na naši anketu odpovědělo 28 cestovatelů – členů pobočky. Otázky nebyly povinné, což dávalo respondentům volnost, zda na ně budou chtít reagovat. Jedna účastnice se v dotazníku z 19. května bohužel skryla v anonymitě – škoda, víme o ní jen, že už byla na prvním zájezdu v roce 1993 a moc se jí líbilo na Ukrajině. A protože oba manželské páry hlasovali společně, máme krásných třicet respondentů.

Z 27 archivních exkurzí se 21 a více zúčastnili čtyři respondenti.Kdo uhodl Helenku, Aničku, Vlaďku a Káju, tipoval dobře. 16–20 exkurzí absolvovali také čtyři, 11–15 šest, 6–10 osm členů. Nejvýš 5 exkurzí má za sebou pět benjamínků a jeden účastník nevěděl.

2) V popularitě nepřekonatelně zvítězil zájezd do Španělska (2014) se 14 hlasy, dotahovaný Sicílií (2015) s 13 hlasy a poslední Itálií (2019) s 12 hlasy.Ale ani další běžci se vítěznou trojicí nenechali zahanbit. S Bavorskem (2016) srovnala krok i Ukrajina (2017), když obě země shodně posbíraly 11 hlasů. 9 hlasů si dopřálo Chorvatsko (2010) a Belgie (2018) a s krásnými 8 hlasy skončily východoněmecké archivy (2013). 7 cestovatelů potěšila centrální Francie (2006) a o tři roky později Alsasko, rovněž tak tehdy ještě v EU ukotvená Anglie (2012). 6 kolegyň a kolegů si nade vše zamilovalo hornaté Švýcarsko (2011), ale i severní Itálii (2005). Zbývající lokality obdržely do pěti hlasů, což je však nijak nedehonestuje – jen se nám už trochu vytrousily z paměti. Deset frekventantů nedokázalo ublížit žádnému zájezdu a pochválilo všechny absolvované, takže ty si k těm číslům ještě můžete jakoby připočíst. S výjimkou druhého Bavorska (1994) jsme nenašli žádný vyložený „propadák“, a i tento zájezd ostrouhal možná jen proto, že byl tematicky podobný prvnímu a nikdo si ho už nepamatuje.

3) Jako důvod své obliby konkrétní země uvedlo nejvíce respondentů návštěvu zajímavých míst (28), kvalitní program (26), a co je zvlášť potěšitelné, také skvělý kolektiv (24). Vzrušujících zážitků si užívalo jedenáct z nás a devět nemůže zapomenout na opulentní tabule a milá přijetí, přesahující rámec povinnosti hostitele.

4) Největším dojmem na nás zapůsobily všechny navštívené archivy – a tak jen namátkou:

  • Simancas, Palermo.
  • Palermo, Madrid, Simancas, Upsalla, Dachau a mnohé další.
  • Archivy ve Vídni i v Pasově.
  • Ukrajina a Sicílie.
  • Archivní stodola v Neapoli (myslím, že tam).
  • Vatikánský archiv.
  • Neapol a Lvov.
  • Švýcarsko, Ukrajina.
  • Všechny italské archivy, státní, městské, církevní i soukromé. Samozřejmě vatikánský tajný, to je jasná jednička. Pak benátský ve starém klášteře s obrovskými depotními chodbami a badatelnou snad pro 150 osob Neapolský (akademický) s výhledem z badatelny na neapolský záliv a Vesuv v dálce. Skvělý byl archiv v Palermu a oba florentské. Z archivu v Terstu už si vybavuji jen obrovský raut, který nám tam archiváři připravili. Z mimoitalských pak určitě národní archiv v Paříži nebo historický klášterní archiv ve švýcarském Einsiedelnu. No a archivy v Pobaltí nebo na Ukrajině – to zase bylo něco úplně jiného, ale taky nesmírně zajímavého.
  • Zajímavé byly archivy na Ukrajině aneb máme se dobře…
  • Benátky a další italské archivy, Stockholm, Göteborg.
  • Simancas, Dachau, knihovna Wolfenbütel, knihovna Ambrosiana, Brusel.
  • Archivy jsou ve své podstatě všude stejné, ale přístup jejich zaměstnanců je tím, co je odlišuje. Asi nejmilejší, nejsrdečnější a nejpohostinnější byli archiváři na Slovensku a v Itálii.
  • Asi Vatikán a Paříž, ale všechny byly moc zajímavé.
  • Řada mých vyprávění začíná „Když jsem byla v Uppsale…“ 
  • Tak třeba Göteborg, Uppsala, Stockholm, Řím, Katovice, Utrecht, Benátky, Fontainebleau, Cortona atd.
  • Švédský královský archiv s podzemním skalním depotem, Vatikánský archiv, Simancas.
  • Vatikánský tajný, archiv generalátu jezuitského řádu, Simancas, no byly to desítky.
  • To při nejlepší vůli nemohu. Návštěva každého archivu nebo knihovny byla něčím zajímavá. Archiváliemi, o které daný archiv pečuje nebo třeba architekturou, inspirativními technologickými řešeními či postupy, způsoby prezentace archivu atd., atd. A samozřejmě taky archiváři. Bylo skvělé, moci se pobavit s kolegy o naší profesi, vyměnit si zkušenosti. Vždycky mě potěšilo setkání se zapálenými archiváři, které jejich práce baví.

5) Vypíchnout konkrétní zamilované archiválie bylo ještě těžší – uveďme aspoň nejzajímavější pokusy:

  • Dokumenty z dob sicilských králů.
  • Třeba italské archivy a rukopisy renesančních osobností v Sieně, v Arezzu, Vatikánský archiv, nebo Humanistická knihovna v Sélestatu, klášterní archiv v Einsiedeln. Ale určitě to vše předběhne ve Švédsku spatřený čtyřsvazkový katalog rožmberské knihovny sestavený rožmberským knihovníkem a archivářem Václavem Březanem, který se stal kořistí 30leté války.
  • Simancas – hradní archiv španělských Habsburků.
  • Nejstarší dokumenty a listiny z normanského období v Itálii.
  • Snad ze všech 18 výprav, jichž jsem se mohl zúčastnit, mám největší zážitek (pokud jde o archiválie) z Arezza. Ve Vasariho knihovně měli pro nás nachystané některé zajímavosti na stole uprostřed místnosti a jedním z dokumentů byl sešitek se svázanými originály Michelangelovy korespondence. Všichni jsme tak nějak chodili kolem stolu a koukali na to. Mně to nedalo a vzal jsem si ty dopisy do ruky a lehce jimi listoval. Naštěstí se po mně nikdo nevrhl ani nestřílel, prošlo to celkem bez povšimnutí a já mám dodnes obrovský zážitek z toho, že jsem se mohl dotýkat originálů psaných Michelangelovou rukou, a některé byly i s jeho drobnými kresbami.
  • Každý archiv se přirozeně snažil „předvést“, na mě zapůsobily a určité emoce u mě vyvolaly strohé úřední dokumenty v Dachau.
  • Ve Švédsku rukopisné mapy, ukradené rukopisy a další.
  • Na každém zájezdu jsme potkali pár výjimečností – v italských archivech nádherné staré mapy, ve Vatikánu raně středověké listiny, v anglických správu kolonií, v Toruni voskové tabulky atd.
  • Např. středověké listiny a notářské instrumenty uložené v textilních pytlích v několika italských archivech – kvůli starobylému způsobu uložení.
  • Všechny, hodně listina Jana Lucemburského o znaku Přemyslovců pro biskupa Bruna v Trentu, že přemyslovský znak žije dále v Trentinu.
  • Merovejské listiny a soubor rarit v Paříži a mnohé další, jen si vzpomenout.
  • Zajímavých archiválií jsme viděli stovky. Celkově na mě rozhodně zapůsobily italské archivy. Množství a koncentrace archiválií úctyhodného stáří v každém archivu a sa­mozřejmost přístupu italských archivářů k těmto „zcela běžným“ archiváliím, odpovídající našemu přístupu k archiváliím z 18. či 19. století.
  • Mám nemoc z povolání – všechny!

6) Další Lenčin dotaz se týkal našich tajných přání – nyní jsme měli možnost je projevit a doufat, že je možná někdy vyslyší:

  • Nemám vyhraněnou představu, vždy to pro mne byl zážitek a asi i každý další by byl stejně hodnotný.
  • Plánované Rumunsko, některé další německé archivy.
  • Francie, Itálie, Rakousko, Německo.
  • Maďarsko, Francie, Maroko, Turecko.
  • Srbsko.
  • Itálie, Řecko.
  • Francie – Avignon.
  • Ještě znovu Německo a hansovní města, ještě znovu Itálii.
  • Portugalsko, Norsko, Finsko.
  • Tady není co navrhovat. Výběr je lepší ponechat na hlavních organizátorech výprav, neboť oni ví nejlépe kam my ostatní chceme a bez problémů nás tam vždy dovezou. Navíc zkušenost říká, že i ten sebelépe připravený a navržený program se často nedožije rána, neboť situace se mění podle okolností, a nakonec se stejně jede tam, kam chce Lenka (a je to tak dobře).
  • Když vezmu v potaz i rozumnou vzdálenost, tak se nabízí Berlín a hanzovní města v Německu (Dánsko). V Itálii je vždycky fajn, obzvlášť s naší tlumočnicí Alenkou, snad by se tam i na 7. pokus něco našlo…
  • Jižní Francie, Portugalsko.
  • Itálie, Rumunsko, Rakousko.
  • Rakousko (mimo navštívené oblasti) a Uhersko, severní Německo, Normandie.
  • Severní Německo, Dánsko, Normandie.
  • Odpovím stejně jako princezna z filmu Prázdniny v Římě: ŘÍM. (Nebo alespoň cokoliv v Itálii.)
  • Na západě a na severu už jste všude byli, lituji, že jsem tam nebyla s Vámi taky pokaždé – tak co východ? Vím, že Podkarpatská Ukrajina je dodnes zlý sen řidičů, ale bylo to úžasné!
  • Zopakovat si Nizozemí, Itálii, zkusit se vypravit opět na sever…?
  • Bretaň, Skotsko, Irsko, Řecko?
  • Portugalsko, Finsko.
  • znovu např. Švýcarsko (archivy v Bernu, Ženevě, Basileji), jižní Francie, jižní Rakousko, severní Itálie.
  • Ty, kde jsme nebyli, ale i Itálie.
  • Především to již plánované Sedmihradsko.
  • Mám ráda Itálii (kus kořene) a pro nás jsou zajímavé německé a rakouské archivy.
  • Rumunsko, Slovensko, rakouské archivy, Irsko, severoněmecké a dánské archivy, Albánie a Severní Makedonie, Řecko, Izrael :-), ruské archivy, Knihovna Kongresu :-).

7) Zážitků bylo samozřejmě mnoho a zájezd od zájezdu se ve vyprávění pamětníků přikrašlují a zveličují, čímž se vytváří kolektivní zájezdová paměť. Patří k nim například (uvádíme s ohledem na GDPR jen křestní jména respondentů):

  • Marek: Asi nejkrásnějšími zážitky byly návštěvy Pompejí, Piazza Armerina a sicilských archeologických parků.
  • Vlaďka: nehoda po cestě do Francie, sníh v severní Itálii.
  • František: Bloudění s kolegou Teclem v Kamenci.
  • Dana: Strašidelný – jízda busem nad srázem. Hezký – celková pospolitost účastníků v autobuse a celková skvělá nálada, takový doping bych potřebovala každý den.
  • Helča: Bylo toho hodně, krásná přijetí ve Slovinsku i s dětským pěveckým sborem a prohlídkou města, hostina v Terstu, legrácky Iva Durce, večery v Nepomucenu, archiv a prohlídka od sklepa po věž ve Vatikánu!!!…
  • Laďka: Dálnice u Mnichova a havárie autobusu.
  • Boženka: Na každé exkurzi, které jsem se dosud zúčastnila, byla pohodová atmosféra s milými kolegy (které by jinak nebylo možné poznat) a hlavně díky obrovskému organizačnímu nasazení Lenky Matušíkové a jejího nejužšího týmu mám spoustu hezkých zážitků z návštěv nepřeberného množství zajímavých míst, je tedy těžké vybrat konkrétní – výlet zubačkou na Pilatus, gotické katedrály v Anglii a Nizozemí, antické lokality na Sicílii, zahrada v Keukenhof… Můj nejhorší zážitek, ztratila jsem se v Nizozemí a nemohla najít autobus (všude vodní kanály, všude to vypadalo stejně), naštěstí nás nakonec bylo více.
  • Vlastík: Strašidelný i hezký zážitek? Což třeba ve spojení s ubytováním? To nejlépe dokládá, jaký vývojový oblouk jsme za ty roky udělali. Pamětníci si jistě vybaví umakartové budky v autokempu Černá louže. A opačný pól – pikolíci v livrejích vynášející nám zavazadla z autobusu před hotelem v Palermu a přivítání ředitelem hotelu s číší prosecca a výhledem na Palermo. A strašidelné byly i nálety obřích komárů v Pobaltí při čůracích zastávkách. Hezké naopak třeba cákání v moři na Elbě.
  • Pavel: Strašidelné bylo cestování po Ukrajině (kvalita vozovek), hezkých zážitků byla spousta, příjemným rozptýlením jsou vždy projížďky lodí a velmi milý byl společný oběd v Neapoli.
  • Vlasta – strašidelný: Biskupský archiv v Passau – bez jediného okna, a tudíž možnosti úniku.
  • Věrka: Můj úraz na Vesuvu a mnoho krásných zážitků včetně ze zahrad a parků.
  • Zdeněk: Během týdne společného cestování bylo zážitků mnoho, v báječném kolektivu převažují jednoznačně ty hezké.
  • Jana: Strašidelný zážitek nemám žádný, těch krásných je spousta – už jen to rozechvění, které se nás všech zmocní po nástupu do autobusu při pomyšlení, co nás všechno zase čeká… Vzpomínám ráda na ankety v autobusu, na společné zpívání (i sdílené sušenky, koláčky, bonbony i lahve), na společné večeře, společné fotografování, společné pojídání klobásek v Německu, křtění autobusu v Chorvatsku, dokonce i na fronty u všech možných i nemožných záchodků. Je úžasné, když v úplně cizím městě stále potkáváte stejné milé známé tváře (tento pocit mi zůstává vždy i pár dní po návratu domů – jen ti lidé už jsou těm známým tvářím jen podobní). Po návratu domů se mi děti smějí, že se chovám, jako bych se vrátila z letního tábora – pořád jim dokola vyprávím, co jsem kde viděla, co kdo řekl, všechny zážitky…
  • Anonym: Je jich opravdu hodně díky Vaší skvělé organizační práci (teď myslím jen na ty krásné zážitky).
  • Hana: Co třeba „infarktové stavy“ kolegů z Třeboně nad švédskou válečnou kořistí? Nebo v „přímém přenosu“ mechanické poničení pečetí při vypadnutí z ochranného obalu ve švýcarském depozitáři? A mezi ty pozitivní? Květiny v Holandsku, francouzská přírodní zákoutí, královské zahrady v Kew, Itálie jako taková…
  • Ivoš: Sebelépe připravený program někdy dokázali zkazit nezkušení a nepřipravení řidiči, jako třeba zmatky ve Velké Británii.
  • Vlasta: Když v ubytovně v Einsiedelu ve Švýcarsku tvrdili, že jsme jim ukradli spoustu nádobí.
  • Tomáš a Zuzka: Všechny absolvované zájezdy přinesly krásné zážitky hodně díky milým spolucestujícím, k nejpůsobivějším turistickým výstup na Vesuv, Pompeje, kláštery v horách nad Římem, Simancas.
  • Lucka: Hezkým zážitkem byla každá exkurze. Situací, kdy nám přálo štěstí, byl asi noční karambol autobusu.
  • Kája: Zážitků bylo ohromné množství, třeba výlet na Elbu, celá Sicílie, Ukrajina, celé Pobaltí, místa, kam bych se normálně nikdy nepodíval. Nebyly samozřejmě jen pěkné, viz např. havárie cestou do Paříže, ale všechno jsme zvládli. Ohromný podíl na tom má především Lenka Matušíková, bez níž bychom o tyto zážitky a vůbec o tyto exkurze byly ochuzeni. A taky samozřejmě Jirka Martinek, náš skvělý a mimořádně ochotný řidič na většině exkurzí a kamarád.

8)    Mnozí připojili i nějaký další nápad nebo nabídli spolupráci:

  • Dana Novotná: Kontakty na maďarské archivy, spolupracujeme v rámci V4.
  • Jarda Bouček: Nesnažit se za každou cenu shlédnout co nejvíce míst (aby co nejvíce míst bylo „odfajfkováno“), ale méně, ale důkladněji. Např. při zájezdu do Pobaltí jsme pluli do Helsinek, byli jsme tam asi dvě hodiny kolem přístavu, mohli jsme odfajfkovat, že jsme byli ve Finsku. Kdybychom zůstali v Estonsku, mohli jsme navštívit universitní město Tartu, kde je pohřben Matyáš z Thurnu.
  • Laďka Plucarová: Dodám nějaké foto dle zájmu, psala jsem o některých exkurzích do časopisu ČVTS, někde to najdu.
  • Věrka a Miloš Vávrovi: Rádi se, pokud bude možnost, i nadále zúčastníme a můžeme pomoci korespondenčně a konzultacemi o případných archeologických lokalitách na trase.
  • Zdeněk Kravar: Těším se na další společné akce, na nichž se budu i rád organizačně spolupodílet.
  • Lucka Křížová: Už se těším, až zase vyrazíme. Žádné kontakty v zahraničních archivech bohužel nemám. Budu-li moci být nápomocná jiným způsobem, ráda se zapojím.
  • Vlasta Měšťánková: Pokud bude potřeba a oslovíte mě, ráda se přičiním.

9)    Ostatní se rozhodli Lence aspoň upřímně poděkovat, protože bez jejího nesmírného vypětí a obětavosti by zájezdy zkrátka nebyly: 

  • Vlastík Kolda: Komentář ke všem minulým exkurzím – na to stačí jedno, ale obrovské poděkování organizátorkám a organizátorům a hlavně Lence. A taky Jirkovi Martínkovi za všechny ty naježděné kilometry.
  • Hana Zemánková: Nebrat jako klišé poděkování za práci Lence a všem kolem ní! Děkuji moc a přeji hodně energie, chuti a zdraví na další cesty!
  • Vlasta Valešová: Přeju nám všem ještě hodně zajímavých exkurzí a držím palce, aby Lenka ještě dlouho měla chuť a energii je organizovat. Za to jí i všem jejím pomocníkům mockrát děkuji.
  • Tomáš a Zuzka Kalinovi: Vzhledem k našemu věku budeme vděční, pokud se v dohledné době uskuteční další exkurze kamkoliv.
  • Ivo Durec: Nemůžu se dočkat!
  • Ivo Navrátil: Obrovské poděkování Lence, že to s námi ty dlouhé roky vydržela a doufám, že ještě nějaké to desetiletí vydrží. Zatímco my ostatní nezadržitelně stárneme, ona si uchovává jiskrného ducha, velitelské schopnosti i nezbytný šarm.
  • Jana Němečková: Upřímné díky všem organizátorům a jejich spolupracovníkům za jejich obětavou práci, kterou každoročně dělají, abychom se my ostatní mohli nechat vézt i vést a užívat si výlet.
  • Pavel Šustala: Velké poděkování organizátorům za všechny ročníky a ocenění za snahu pokusit se zorganizovat jakoukoli exkurzi i letos, a to navzdory situaci. Budu se těšit a jsem ochoten být i nápomocen, avšak jsem přesvědčen, že organizační tým stále šlape jako hodinky.
  • Karel Müller: Všechny byly skvělé a účast na nich považuji za jedny z nejlepších chvil v rámci svého archivního působení. Získané poznatky jsem mnohokrát využil v praxi a velmi mě překvapovalo, že této příležitosti nevyužívali ostatní kolegové ředitelé státních archivů, s výjimkou Marka Poloncarze. A pak ten kolektiv, možnost intenzivního týdenního kontaktu s lidmi, s nimž bych v normálním pracovním procesu přišel do styku jen sporadicky. Díky exkurzím jsem navázal opravdu desítky přátelských vazeb, z nichž rád těžím (a doufám, že i protistrana) dodnes. O živých se zmiňovat nechci, abych na někoho nezapomněl, z těch, co už tady nejsou, si uchovávám skvělé vzpomínky na Blaženu Przybylovou, Lídu Bašteckou, Rudu Tecla, Evu Procházkovou, dr. Beránka … (bohužel je jich už taky pěkná řada).

Naše drahá Lenko, vděčíme Ti nejen za těch 27 dokonale připravených exkurzí, ale především za všechny ty krásné chvíle s Tebou strávené. Každý zájezd byl pro nás jedinečnou příležitostí, jak poznat svět za hranicemi našeho státu, obohatit sbírky Světového muzea kartonů o nové vzácné přírůstky, odpočinout si trochu od archivní rutiny a vyměnit si cenné zkušenosti, abychom mohli dělat naši práci, kterou milujeme, líp (a radostněji).

Omlouváme se Ti za všechna ta čekání na opozdilce a zbloudilce, za naše žehrání na úroveň ubytovacích služeb, za falešný zpěv při Ivově kytaře hluboko do noci, za neuhlídané peněženky a ztracené doklady atd. Každý jiný (zvláště kdyby byl z archivní správy J) by už s námi dávno vyběhl. Takže Ti patří velký dík i za tu Tvou svatou trpělivost, kterou s tím naším poněkud nepraktickým archivářským národem máš. Přejeme Ti hodně zdraví, štěstí a ještě spoustu krásných zájezdů s archivářskou bandou!

Tvoje věrná

pobočka ČIS při Národním archivu